Kapela Křáp vznikla v létě roku 1991. U jejího zrodu stálo pět mladých lidí s podobnými zájmy – tramp, toulky přírodou, večery u táborových ohňů…

Tehdy vznikla první, vokálně–kytarová formace: Helena Kulhanová (Teplice), Míra „Ferda“ Kubeš (Jeníkov), Péťa „Ferda“ Kubeš (Jeníkov), Pavel „Pája“ Dvořák (Krupka) a Jindra „Hakim“ Luňák (Bílina).

Po nedlouhé době přiměla touha po větší zvukové barevnosti soubor ke změnám v nástrojovém obsazení a jednotlivým členům byly přiděleny další nástroje. Ano, čtete dobře – přiděleny. Míra vyměnil kytaru za kontrabas, Helena si ke zpěvu přibrala housle a Petr začal cvičit na banjo. U klasické šestistrunné kytary nakonec zůstal jen Jindra, Pavel si pořídil „dvanáctku“. To vše se odehrálo během prvního roku existence souboru, který svou hudební osobitost teprve hledal a formoval. Postupně se utvářel repertoár, postavený zejména na převzatých písních. K těm teprve postupem doby přibyly autorské skladby členů kapely, zejména Jindrovy písně. Přicházejí první pokusy o vícehlasý zpěv a pod vedením Heleny i jeho postupné zdokonalování. Období převratných změn, kdy se parta hudebních samouků nebojácně pustila do boje s neznámými hudebními nástroji, pak završuje příchod Josefa „Jozky“ Škalouda. Ten sebou do kapely přinesl dobro, nástroj, který většina z nás do té doby neznala, a hlavně nový směr našich hudebních úvah i aktivit – bluegrass. Jozkovo působení v kapele bylo krátké, ale z hlediska dalšího vývoje zásadní (dnes ho můžete vidět v sestavě skupiny Flastr z Mladé Boleslavi). Ještě v témže roce 1993 s Křápem krátký čas muzicíruje Gerard „Gerry“ Kaiser (později člen skupiny Reliéf), jehož hra na mandolínu znamená pro hledání zvuku souboru další důležitý okamžik. Gerry odchází poměrně záhy, ale mandolína z instrumentáře kapely nemizí – pořizuje si ji Pavel a pilně cvičí. Hudba tohoto období už je pevně ve znamení stylu bluegrass a hlavním inspiračním zdrojem se stává tvorba plzeňské skupiny Cop. Do kapely v té době ještě přichází kytarista a dlouholetý kamarád Václav Schwarzinger, ale oboustranná snaha zakomponovat feeling rockového muzikanta do bluegrassových kořenů nakonec přece jen nevyšla a Venca po roce a půl odchází. Podobné je to i s odchodem jediné (a poslední) dámy ze sestavy Křápu, kterou „vyhnalo“ nové stylové zaměření souboru a hlavně blížící se mateřské povinnosti. Bylo to v roce 1994, z kapely tehdy – alespoň na nějaký čas – zmizely housle, ale příchodem Luďka „Pytlíka“ Pýchy, bývalého člena punkové skupiny Do řady, se vrátilo dobro. Když po nějaké době přichází houslista Vít Brunclík (kapelu na něj upozornila jeho maminka), vzniká sestava, která vydrží čtyři roky: Míra „Ferda“ Kubeš – basa, Péťa „Ferda“ Kubeš – banjo, Pavel „Pája“ Dvořák – mandolína (tehdy už Bílina), Luděk „Pytlík“ Pýcha – dobro (Bílina), Víťa Bunclík – housle (Bílina), Jindřich „Hakim“ Luňák – kytara.

V roce 1999 dává Víťa přednost profesní kariéře (přijímá nabídku z Fakulty veterinárního lékařství v Brně) a na jeho místo přichází Pepa Gerthner z nedalekého Mostu. O rok později odchází po drobných neshodách Luděk. V roce 2002 soubor na sedm let opustil zakládající člen Křápu Pavel Dvořák, do kapely přišel kytarista Pavel Kopřiva a mandolíny se chopil Jindra Luňák. Poslední změna nastala v roce 2009: ke Křápu a k mandolíně se vrací Pavel Dvořák a velký comeback také představuje návrat výrazné zpěvačky Helči Kulhanové. Jindra Luňák se znovu vrátil ke kytaře a kapela Křáp má v současnosti tuto podobu: Helča Kulhanová (zpěv), Míra „Ferda“ Kubeš (basa a zpěv), Péťa „Ferda“ Kubeš (banjo a zpěv), Pepa Gerthner (housle a zpěv), Pavel "Dřevák" Dvořák (mandolína a zpěv) a Jindra „Hakim“ Luňák (kytara, zpěv a foukací harmonika). Nedílnou součástí party se stal zvukař Jan Krajc z Mostu.

Pro úplnost je potřeba vzpomenout, že v případě nutnosti na baskytaru několikrát zaskakoval Jirka Beránek a během roku 1994 s kytarovými party vypomáhal Milan Hujer Kříž. Skupina v současnosti, po mnohých personálních změnách, hraje v podobě, ve které jsou všichni zakládající členové.

Křáp, to je především parta kamarádů.